Predikát Malinovský z Hlavačova
A. F. Malinovský

Je 16. století. Na českém královském stolci si přes počáteční odpor získává uznání Ferdinand I. Habsburgský.

Zpočátku zejména z Florencie se začíná šířit to, co je dnes zaštiťováno slovem RENESANCE. Po přestálých válečných útrapách začíná poměrně dlouhé období stability a hospodářského růstu. Vzdělání se otevírají brány. Vzdělancům pak otevírají svou náruč všechna ta města, kde pochopili, jak důležité je mít vzdělance ve svém městě, na své radnici, ve své škole. Města přijímala všechny ty absolventy, nejlépe vysokého učení v Praze, dokonce bez obvyklého poplatku do městské pokladny za udělení měšťanství.

Mezi nejúspěšnějšími městy se objevilo s obrovskou dynamikou hospodářského růstu, město Rakovník. Město již mělo některé atributy královského města, ale královským městem ještě nebylo. Od roku 1471 se Rakovník, poté co mu bylo už dovoleno: „... aby rakovničtí město své zděmi, věžmi i branami zděnými uzavříti a ohraditi směli na způsob jiných měst hraničních a užívati těch všech práv, zvyklostí a milostí, jichž jiná taková města v království českém užívají, buďto z navyklosti neb z práva a jim všem byli rovni.“ – má město zvláštní statut a je již v témže roce uvedeno v „Berním seznamu měst královských“.

Úspěšní a bohatí řemeslníci se stávali konšeli. Tito otcové města stavěli nové školy a snažili se sehnat co možná nejlepší učitele, což se jim dařilo. Talentované žáky, i když to třeba byli sirotci posílali dál studovat. Chvíli se jim budu věnovat, zejména těm, kteří odešli studovat do Prahy. Samozřejmě, že takový student v Praze něco stál. Student byl průběžně zásobován nejen různou drůbeží a cukrovím, ale protože tehdy byl takřka každý student básníkem, potřeboval k tomu veršotepectví už pouze tu inspiraci, a o tu se mu rovněž staral otec, a to tím, že mu jí posílal v sudech. Zpočátku se jednalo o produkci z vinohradu, ale posléze převážil nápoj do dnešních dnů Čechům nejbližší, tedy pivo.

Vzdělaná Evropa mluvila latinsky, a dochovalo se nám přísloví, které by šlo možná mít i za obchodní slogan: UNUS PAPA ROMAE, UNUS PORTUS ANCONAE, UNA TURRIS CREMONAE, UNA CERES RACONAE. – Jeden papež v Římě, jeden přístav v Ankoně, jedna věž v Kremoně a pivo jedině z Rakovníka. Ve druhé polovině 16. století bylo v Rakovníku 8 domů várečných a v nich smělo vařit pivo 121 várečníků podle pořadí. Kromě toho se zde vařilo pivo i v domě svobodném. Žádná hostina na evropských královských dvorech, ale i na dvoře císařském se nemohla obejít bez piva z Rakovníka. Rakovnické pivo byl takový pojem, jakým je dnes ve světě Pilsner Urquel, Budvar, Radegast a Tuborg dohromady. Do královské pokladny šlo například v 16. století z Rakovníka průměrně 2000 kop gr. českých ročně. Posudné činilo 1 groš český od jednoho sudu. Přirozeně, že i na historiky již tolikrát zmiňované svatbě Petra Voka z Rožumberka konané ve dnech 11.-14. ledna1587 rakovnické pivo nechybělo. Bylo ho tam dovezeno 12 sedmivědrových sudů.

A začalo to vlastně u umění. Všichni o kterých bude nyní řeč patřili do okruhu humanistických básníků kolem mecenáše Jana Hodějovského z Hodějova. Pod jeho vlivem vznikali v českých městech skupiny humanistických básníků, usilujících o šíření vzdělání. Ne jinak tomu bylo i v Rakovníku. Členové tohoto spolku si říkali LITERÁTI. V Rakovníku to byla instituce, kde její členové nejen že produkovali básně, písně [většinou náboženské], ale byla to taková, dnes bychom řekli: kampelička, družstvo, kulturní nadace a investiční společnost v jednom. Měli vlastní pokladnu, do které pravidelně přispívali. Tato pokladna byla nezávislá na městské pokladně. Z peněz byly např. zakoupeny varhany, Literáti vydali vlastním nákladem desetihlasý žaltář. Nazhromážděné peníze si bylo možno vypůjčit i pro vlastní potřebu. Když mělo takový obrovský úspěch rakovnické pivo, mohli si dovolit zakoupit celou obec Senomaty a další polnosti v okolí, aby poptávka po pivu mohla být uspokojována v co největší míře.

A nyní již přejdu ke konkrétním osobám měšťanů.

David Krynyt Nepomucký se narodil 10.8.1531 v Nepomuku. Jeho otci říkali [VLASATÝ, VLASÁK] latinsky Crinitus, což je Davidovo humanistické jméno. Neví se kde David Krynyt vystudoval, ale byl doporučen rakovnickým měšťanům Janem Hodějovským z Hodějova. Otec Vlasák křestním jménem Jan byl nejprve ve službách Lva z Rožmitálu a později sloužil u Šternberků jako důchodenský písař Zelenohorského panství. Matka Davida Krynyta Nepomuckého pocházela z Rakovníka. D. Krynyt je v Rakovníku poprvé připomínán roku 1552, je pomocným radním písařem. Roku 1559 je mu v pátek po památce povýšení sv. Kříže uděleno měšťanské právo. V únoru 1560 se D. Krynyt poprvé žení, bere si dceru Petra Prokůpka, Kateřinu. “Záhy potom, v pondělí po sv. Valentýnu L. P. 1560 všecku spravedlnost po otci, odevzdala mu manželka jeho”.

D. Krynyt napsal velké množství básní latinských, ale i českých. Vydával je tiskem, a při různých svátečních příležitostech je posílal snad všem humanistickým básníkům, ale i jiným význačným osobnostem Království. Několik desítek těchto většinou jednostránkových děl je uschováno v archivech nejen českých, ale i v archivech v Německu, Vídni,  Budapešti, Varšavě a Londýně. D. Krynyt psal i náboženské písně [hudbu i texty]. Pro rakovnický kostel napsal i desetihlasý žaltář. Podle nejnovějších správ, pokusy o zaspívání z tohoto díla skončily neúspěšně, protože se nedochovaly všechny knihy s hlasy zmíněných písní. David Krynyt se později stane majitelem pivovaru a cechmistrem sladovníků. Artikule sladovníků sepsal on sám a tyto byly převzaty pražskými sladovníky. D. Krynyt byl spolu s Mistrem artistické fakulty University Karlovy v Praze Prokopem Lupáčem a rakovnickým purkmistrem Janem Malinovským nobilitován Ferdinandem I. 13. února 1562. 21. července přijel Ferdinand I. osobně poblahopřát J. Malinovskému a D. Krynytovi k nobilitaci. O této události pravděpodobně vypovídá i nápis na rakovnické městské bráně, která se jmenuje Pražská. Nápis je čitelný jen částečně. Dvořenín císařův napsal roku 1562: “Parva qvidem, ged magna tamea, quae praebuduit uaum Hospitii claris nobilitate viris” – Město malé, avšak veleslavné, útulek mužů vznešených [str.89, J. J. Libertin lit. H. 139].

Těmto erbovním strýcům byl udělen erb a predikát z Hlavačova. Hlavačov je hora na které stával hrad, který byl již v té době zaniklý.Leží 2 km severně od Rakovníka.

Kdy David Krynyt ovdověl nevíme a zřejmě nemá žádné potomky. Roku 1570 se žení podruhé, bere si Zuzanu roz. Zajícovou ze Žatce. Roku 1584 se jim narodí dcera Theodora. Krynyt umírá po těžké nemoci ve věku 55 let na den Vzkříšení Páně [6. dubna ] r. 1586. Dcerka Theodora umírá roku 1588 a kronikář uvádí “že na tílku se ukázala housenka” a když jí matka dala sholiti, Theodora umírá. Manželka Zuzana umírá roku 1602. Roku 1603 udeří blesk do hrobky Krynytovi rodiny v Rakovnickém kostele sv. Bartoloměje a hrobku poškodí.

Krynyt je spolu s Janem Hodějovským z Hodějova, Tomášem Mitisem z Limuz a Kašparem Kropáčem z Limuz považován za zakladatele humanismu a také náboženské písně v Čechách.

V opisu erbovního majestátu patřícímu k predikátu z Hlavačova [SÚA – Sal 287, fol. 213 v] je na druhém místě uvedeno jméno Prokopa Lupáče. Nejedná se o biskupa Lupáče, podle nějž je pojmenována ulice na Žižkové v Praze. Ten co má ulici na Žižkově byl exponentem v době husitské. Náš Lupáč se narodil měšťanu Starého Města Pražského a rovněž absolventu Pražské university Janu Lupáčovi [+ 8.8. 1558], a Anně z Rakovníka [+1568 v Praze]. Prokop Lupáč začíná studovat roku 1555 na artistické fakultě ÚK v Praze a 27. dubna 1558 se stává bakalářem svobodných umění. Mistrem svobodných umění se stává 1.10. 1561. Poté až do března 1563 je rektorem školy v Nymburce. Ještě v době Lupáčových studií vznikají jeho literární prvotiny, které zachytil M. Matouš Kolínský z Chotěřiny [Collinus] a roku 1556 je posílá Janu Hodějovskému z Hodějova a v témže roce se na Řepici setkávají Hodějovský, mecenáš humanistických básníků a Prokop Lupáč osobné. Lupáč získává humanistické jméno Lupacius.

Lupáč napsal rovněž velké množství latinských a českých literárních děl většinou básní. Nejznámějším jeho dílem je historický kalendář RERUM BOEMICARUM EPHEMERIS? SIVE CALENDARIUM HISTORICUM. Ne všechno zde napsané je jeho dílem, přebírá zde práce svých současníků, které předtím vyzval ke spolupráci. Kalendářem se toto dílo nazývá proto, že zde popisuje každý den nějakou historickou událost, ale bez udání roku. Cituje zde i prameny, které již dnes neexistují. Kalendář je sepsán ve verších a latinsky. Tento kalendář použil již o 6 let později tj. roku 1590 ve svém mnohem slavnějším kalendáři coby pramen Daniel Adam z Veleslavína. „Lupáč se svým přítelem Zikmundem Půchovským chtěli a začali spisovat kroniku českou a historii o rodech této koruny České, oba učení a v kronikách zběhlí, ale nemajíce fedruňku, čas jim ušel a příhodnost psaní s ním. Oni pak v tom zemřeli, a tak kronika pohřbena.“Kde se Lupáč pohyboval od března 1563 do roku 1564 nevíme. V roce 1564 je jmenován profesorem pražské akademie. V roce 1566 je tam zvolen děkanem, právě tak i pro rok 1567 – 1568. V roce 1569 je M. Lupáč na přímluvu Sixta z Ottersdorfu přijat na místo radního písaře v Domažlicích. Tuto funkci zastával do roku 1572. Od roku 1572 až do své smrti je členem městské rady v Domažlicích. Roku 1574 si vzal vdovu po Martinovi Žateckém [Budychiovi] domažlickém měštanovi. Lupáč nemá vlastní děti a po jeho smrti se stává univerzálním dědicem jeho nevlastní syn Jakub Budychius Žatecký.

Třetím a posledním nobilitovaným příslušníkem třetího stavu ze dne 13.2. 1562 je rakovnický purkmistr Jan Malinovský. Jeho otcem byl Jan Malinovský soukeník. Podle knihy Františka Levého: Dějiny královského města Rakovníka, získal Malinovský příjmení podle nedaleké obce Malinová [Malinov]. Tohoto Jana soukeníka z Malinové lze označit za zakladatele rodu. Mezi rakovnickými konšely je uváděn od roku 1491 až do své smrti r. 1516. Jeho manželkou byla Markéta Kornhauz z Plauštýna, která roku 1488 vypořádává dědictví po svém otci. Mají spolu syna Jana o kterém nevíme kdy se narodil. Syn Jan se při svém otci vyučil soukenickému řemeslu, nevíme kde ale získal další vzdělání. Tento Jan Malinovský je v literatuře označován jako Jan Malinovský starší. Přes 40 let až do své smrti zasedal v rakovnické městské radě. V letech 1548 a 1549 byl rychtářem a primátorem byl jmenován v letech 1576 a 1577. Působil i jako školdozorce a roku 1575 dal ulít vlastním nákladem zvon, kterým byla mládež svolávána do školy až do roku 1885.

V městských knihách Rakovníka z této doby jsou čtyři zápisy z této doby, dokládající existenci ještě jednoho Malinovského Jiříka [Jíry]. Zápisy jsou z let 1515, 1529, 1539 a 1545. Neví se, jestli se jedná o syna nebo bratra onoho soukeníka Jana z Malinowé.

Zde se sluší říci i něco o příjmení Malinovský. Autor rozsáhlého pojednání s názvem Dějiny Rakovnicka, V. Kočka, vydaného roku 1936 spolehlivě dokazuje na straně 352 existenci obce jménem Malinová před rokem 1358. V průběhu staletí se podoba názvu této obce měnila jenom nepatrně. Jednou to byl Malinow, jindy Malinowá nebo Malinowé. Tato obec leží asi 8 km JZ směrem od Rakovníka. Tím je řečeno i to, že značná část nositelů příjmení Malinovský v Čechách, kterých je asi 720, pochází z této Malinowé, a ne jenom z Polska nebo Ruska a Ukrajiny, jak se domnívá značná část populace.

Rakovnické sukno bylo velmi vyhledávaným zbožím, vyrábělo se v rámech poblíž deseti mlýnů v Rakovníku a jeho blízkém okolí. Malinovský sepsal pro cech soukeníků přesná pravidla, která byla převzata i cechem soukeníků v Praze. Byl totiž starším soukenického cechu. Soukenické artikule slouží až do jeho smrti, po té se záhadně ztratily. Historik Pelcl tvrdí, že Malinovský napsal dílo: “Čechy za časů pohanských”. Jan Malinovský starší byl poprvé ženat z Kateřinou N. N., manželství bylo patrně bezdětné. Druhou manželkou je Anna Marie [+ 1607], s touto má dva syny Jana a Jiřího. Jan Malinovský starší zemřel 9.2. 1591 v Rakovníku, kde je i v kostele sv. Bartoloměje pochován. Dědicové po něm převzali svobodný mlýn, který ležel za městskýni hradbami, rybníky, louky, polnosti a jediný svobodný dům ve městě, který nespadal pod jurisdikci města ani křivoklátského hejtmana a byl obdařen právem vařit a čepovat pivo a právem čepovat víno.

Anna Marie vdova po Janovi Malinovském st. se vdává ještě v témže roce [1591] za Václava Píseckého z Třebska.

Václav Písecký se po smrti Anny Marie žení podruhé a bere si Kateřinu dceru Václava Dobřenského z Nigropontu [z Černého mostu]. V. Písecký umírá 28.9.1615 v Rakovníku, kde je v místním kostele pohřben.

Jak již bylo řečeno Jan Malinovský st. z Hlavačova měl syny Jana a Jiřího. Narodili se okolo roku 1550. Starší z bratrů Jan se stává pod vedením děkana Artistické fakulty v Praze

M. Prokopa Lupáče 14.6.1568 bakalářem. V seznamu absolventů je jeho jméno psáno v latinském textu jako Joan Malinovinus Rakovnicenus. Po té se objevuje v Berouně, kam se přižení, nevíme ale ke komu. Působí v tamější městské radě. F. Levý ve svých “Dějinách ...” píše: “Protože byl zdatný právník, proslul tam svými schopnostmi i postavením”. Janovi ml. se narodí dcera Dorota, která se později vdá za pozdějšího berounského primátora Jindřicha Čížka z Jensteina, a syn Jan Augustín. Jan Malinovský ml. z Hlavačova umírá náhle roku 1582 v Berouně.

Mladší bratr Jiří se patrně narodil v Rakovníku.10. května 1570 se stává bakalářem svobodných umění Artistické fakulty v Praze. Je tu zapsám s nepatrně odlišným příjmením jako Georgius Malinovius Rakonicenus [bratr Jan byl zapsán jako Malinovinus]. Jiří je 19. května 1571 zapsán na Witenberskou univerzitu. Po té je krátce rektorem u sv. Havla v Praze. V “Rukověti humanistického básnictví v Čechách a na Moravě” se uvádí, že byl v duchu tradice rovněž literárně činný. Jiří je roku 1581 připomínán v Rakovníku coby purkmistr, když přijímá za měšťana Khyrbiczara z Khyrbicz. Nevíme kdy a kde a ani s kým se Jiří oženil. Víme ale, že měl syna Jana Woldřicha, který je někdy psán jenom jako Woldřich. Jiří umírá 23.8.1582 v Rakovníku.

Jan Augustin st. Malinovský z Hlavačova, syn předčasně zesnulého Jana Malinovského ml. z Hlavačova je [i v Rukověti ...] nazýván nepřesně pouze Augustinem a na tento fakt se poté nabalilo několik omylů, se narodil v Berouně. Roku 1591 po smrti svého dědy Jana Malinovského staršího přebírá dědictví Malinovských v Rakovníku a okolí a usazuje se v Rakovníku, stává se měšťanem. Stalo se to v pátek po sv. Jiljí 1591.

V letech 1611 a 1612 je hejtmanem Křivoklátského panství jmenován primátorem. Zároveň působí jako vyslanec nyní již královského města Rakovníka na sněmu, spolu s Václavem Píseckým z Třebska. Tam je roku 1623 jmenován císařským fiškálem, jimž je až do své smrti patrně koncem prosince 1624. Kdo byla jeho první manželka nevíme, měli spolu dvě děti Jana a Pavla. Kolem roku 1600 se žení po druhé s Ludmilou [+1679], vdovou po Janu mladším Gryllovi z Gryllova a mají spolu 4 děti.

Prvním je Augustin ml. nar. 1613 a umírá někdy po roce 1628. Patrně druhým je Matyáš nar. kolem roku 1613 - 14 a umírá někdy před rokem 1651. Václav je možná nar. roku 1614 a umírá někdy v letech 1626 – 1628.Třetím potomkem je Zuzana která se narodila kolem roku 1614 a umírá před rokem 1651.

Jan Malinovský, tohoto jména čtvrtý je prvním synem Jana Augustina Malinovského staršího z Hlavačova z prvního manželství. Patrně se narodil v Rakovníku kolem roku 1592. Roku 1609 studuje v Žatci. 6.9.1611 se stává v Praze bakalářem. Dne 14.10.1611 je zapsán na protestantskou univerzitu v Altdorfu, kde studoval práva až do roku 1615. Dispustoval u profesora Erasma Ungebauera. 21.8.1615 byl zapsán na univerzitu v Heidelberku. Ze studií se dochovalo několik jeho literárních útvarů v latině. Ještě 7.11.1610 vychází tomuto Malinovskému jeho historicky nejznámější dílo THESES EX HISTORIA PAGANCE BOEMIAE ERUTAE. Jednalo se o slavné životopisy českých knížat od Přemysla po Hostivíta sepsaných podle citátů starých kronikářů. 13. února 1618 se v Žatci žení, bere si mladičkou Zuzanu, dceru žateckého primátora Maximiliána Hošťálka z Javořice, který skončil památného dne 21.6.1621 rukou kata Mydláře, spolu s dalšími 26. českými pány. Jan [IV] Malinovský ovdoví a žení se podruhé, bere si Ludmilu dceru Václava Píseckého z Třebska [+28.9.1615]. Mají dceru Ludmilu Kateřinu Malinovskou.

Jan [IV] Malinovský se stává v roce 1648 výběrčím v kraji rakovnickém a žateckém po smrti J. K. z Čejkov. Malinovský umírá 2.4.1655 v Žatci. Jeho žena Ludmila se vrací do Rakovníka, kde roku 1670 umírá. Jejich dcera se vdává kolem roku 1640, bere si Jana Kavana z Čejkov. Je to Kavanova třetí manželka. Kavan z Čejkov je konšelem a královským výběrčím až do své smrti roku 1644.

Dcera Jana Kavana a Ludmily Kateřiny Malinovské se jmenuje Kateřina Kavanová a roku 1741 se provdá za Simeona Schürera z Waldheimu. Schürerové přišli kolem roku 1530 do Čech z Míšně. Jsou to budovatelé sklářských hutí na Moravě a v Čechách.

A nyní zpátky k druhému synovi Pavlovi, počatému v prvním manželství Jana Augustina Malinovského st. z Hlavačova a paní N. N. Pavel se mohl narodit kolem roku 1592. Víme o něm dosti málo. Podle F. Levého se žení někdy před rokem 1627 se Sibilou N. N. v Rakovníku. Toto manželství je bezdětné. V dalším manželství s Barborou dcerou Faltýna z Khyrbicz prý rovněž nevzešlo potomstvo, ale ve skutečnosti měli dceru Alžbětu Malinovskou, která se narodila roku 1614. Barbora umírá roku 1662 v Rakovníku.

Pavel zanechal jeden latinský příspěvek, který vyšel tiskem roku 1614. Byl rychtářem v Rakovníku. Roku 1640 žádá o odpuštění kontribuce, „coby podruh živící se perem“. Umírá někdy před rokem 1648.

K Pavlovi ještě jedna zajímavost, či námět ke spekulaci. Od roku 1608 do roku 1615 působí ve Velkém Meziříčí na Moravě rovněž jakýsi slovutný pán pan Pavel Malinovský, úředník panství meziříčského a meziříčský měšťan, který se píše „z Hranicz“. L. P. 1608 „v auterý po sv. Vítu uzavírá svatební smlouvu s paní Annou, zůstalou vdovou po nebohém Václavovi Trybulovi“.

Alžběta Malinovská, dcera Jana Malinovského z Hlavačova a Barbory, dcery Faltýna z Khyrbicz, narozená roku 1614, se vdala za berounského radního a pozdějšího tamního primátora Jana Václava Saláta z Kron a Weissenbergu [1604 až 1668]. Mají dceru Alžbětu Salátovou.

Alžběta Salátová z Kron a Weissenbergu se vdává dvakrát. Prvním manželem je M. Jan Jiří Armberger, který je údajně pohřben v Týnském chrámu v Praze [zemřel 26.2.1677]. Mají dceru Annu Alžbětu Armbergerovou, která si někdy před rokem 1687 bere za manžela budoucího císařského rychtáře z let 1722 – 1738 Zachariáše Ferdinanda Rudlofa.

Matka Anny Alžběty rozené Salátové si jako druhého manžela bere dne 6.7.1677 Jakuba Tobiáše Libertina. Alžběta umírá 6.2.1679. Její pozůstalý manžel se roku 1681 žení podruhé a bere si Dorotu Sumovou ze Sobotky. Libertin umírá jako 65.letý někdy po roce 1720.

Jan Woldřich Malinovský z Hlavačova syn Jiřího Malinovského se mohl narodit v letech 1570 – 1583 a zemřel roku 1660 údajně v Králově Dvoře u Berouna. Jan Woldřich, otce již nemaje, byl svým dědou roku 1586 poslán do žatecké školy. Po dědově smrti jsou jeho poručníky Daniel Staňkovic a Jan Blšanský. Po univerzitních studiích je připomínán roku 1602, kdy je městským rychtářem v Rakovníku, jak uvádí 1896 Fr. Levý v knize „Dějiny královského města Rakovníka“. Poté byl tamtéž obecním starším konšelem a roku 1624 a 1625 primátorem. Poté je výběrčím vojenských kontribucí a poslancem ve sněmu. Od roku 1630 až do své smrti v roce 1660 je správcem královského statku v Králově Dvoře u Berouna. První ženou Jana Woldřicha je Anna dcera Jana st. Kapra z Kaprštejna. Anna pravděpodobně předčasně umírá a manželství je snad bezdětné. Podruhé se žení roku 1622, bere si dvojnásobnou vdovu [naposledy po rakovnickém primátorovi Jakubovi Příbramském, který zemřel roku 1568], urozenou paní Benignu dceru bývalého zbirožského purkrabího Josefa Břímského z Poksdorfu.

Jan Woldřich a Benigna jsou spolu oddáni ještě jednou v roce 1625 „vedle ustanovení božího a nařízení církve sv. katolické“. To jistě proto, že poprvé manželství požehnal protestantský kněz. Z tohoto manželství pocházejí dvě děti, Adam a Alena. Paní Benigna umírá v roce 1628. Její manžel Jan Woldřich Malinovský zkoušel v mládí latinsky veršovat. Připomíná se, že roku 1618 opěvoval sňatek svého synovce Jana Malinovského s mladičkou Zuzanou Hošťálkovou z Javořice. Neznáme rok narození Jana Woldřicha, přesto je ale zřejmé, že se dožil velmi vysokého věku. Je to zřejmé z doložených faktů, že jeho otec Jiří zemřel 23.8.1582. Roku 1601 byl on sám rychtářem a roku 1660 skonal v Králově Dvoře. =>, že se dožil vysokého věku a to minimálně 78 roků.

Jeho syn Adam byl nade vší pochybnost pokřtěn den po první Neděli Postní L. P. 1626 v kostele sv. Bartoloměje v Rakovníku. Vypovídá o tom „zachovací listina“ uložená v městském archivu v Praze pod signaturou II – 1164, inv. č. 1574. Byla vystavena urozenému Panu Adamovi Malynowskýmu z Hlawačzowa [psáno s oběma tvrdými y] dodatečně v “ Pátek 15. Dne Měsýce Prasynce 1662 královským rychtářem, purkmistrem a raddou města Rakowníka”. Připomínáni jsou v ní v té době již nežijící kmotři “ Slovutní Jan Zabranský, Diviš Samson a Jiří Žák a také kmotry Maryje Samsonová a Kateřina Chroustová”. Na zadní straně listiny, která je opatřena rakovnickou pečetí v dřevěném pouzdře, je připsaná poznámka praes. 14. Martij Anno 1710 Frantissek Malinowskey mit Tauf. Z tohoto lze předpokládat, že při křtu Františka Malinovského v roce 1710 předložil tuto listinu některý předek Františka Malinovského. Lze si jen těžko představit, že otcem Františka Malinovského z Hlavačova křtěného v roce 1710 byl Adam Malinovský z Hlavačova, přestože nám zatím úroveň našeho vědění nikoho jiného nenabízí. To by totiž muselo tomuto nepochybně hrdému otci být něco málo přes 84 roků. Pravděpodobnější se zdá být teorie, že František Malinovský byl vnukem a ne synem Adama Malinovského z Hlavačova, i když proto zatím nejsou důkazy. I když pro první teori o dlouhověkosti a vitalitě u jednoho Rakovničana existuje “něco šprochu”:

F. Levý ve svých “Dějinách ...” na straně 255 uvádí: “ Zajímavé mínění měli Rakovničané o kouzelných prostředcích, jimiž se život prodlužuje a tělo před úkladnou vraždou chrání”. Jistý soused zdejší při sklonku XV. a počátku XVI. století [pověst jmenuje Jiřího Heřmana Sklenáře] dočinil prý se užíváním neznámých prostředků věku neobyčejně vysokého. Stářím byl vyschlý jako kostra, jsa pro současníky vůbec pravou hádankou. Smrtonosného pohledu jeho míjel, kdo mohl zdaleka a po celých Čechách vyprávělo se o “rakovnické smrti”. U Němců v Rudohoří posud panuje přísloví o tom, kdo je chatrného vzezření “der schaut aus, wie der rakonitzer Tod”.

O manželce Adama Malinovského z Hlavačova zatím nevíme mnoho. Před poslední zatím zjištěnou zmínkou o Adamovi Malinovském v rakovnickém archivu je roku 1660. To v souvislosti, kdy spolu se svou sestrou Alenou rozenou Malinovskou prodávají dům v Zákostelí v Rakovníku a kupuje ho Jan Beyer Kochanský.

V městských knihách je Adam Malinovský z Hlavačova naposledy připomínán roku 1662. Kdy zemřel nevíme. Zdali se jeho sestra Alena Malinovská z Hlavačova někdy provdala, se zatím rovněž neví. V Rakovníku je naposledy připomínána roku 1687.

Dva náhrobní kameny Malinovských z Hlavačova s jejich erby lze ještě i dnes spatřit v kostele svatého Bartoloměje v Rakovníku. Nápisy na nich jsou značně sešlapány a zatím nerozluštěny.

A to je zatím vše, co je zjištěno o lidech a událostech, nějak souvisejících s predikátem z Hlavačova.

Genealogická tabulka

< Zpět.

©

KLUB PRO ČESKOU HERALDIKU A GENEALOGII

Zpracoval :

Jiří Ungermann

(za pomoci PhDr. Jaroslava Tovačovského)

Správce WWW stránky, grafické vypracování a úprava:

Arnošt Drozd

1998 - 99